Arctic Monkeys Whatever People Say I Am, Thats What Im Not
Britská rocková scéna nás v poslední době zasypává velkým množstvím kvalitních kapel, jako např. The White Stripes, Kaiser Chiefs a u nás velmi oblíbenými Franz Ferdinand. Hudba z těchto ostrovů je specifická svým skvělým kytarovým soundem, je velmi kvalitní, ale řekl bych, že je jedním slovem prostě podceňována. A proto se téměř všechny britské rock-bandy snaží předčít své americké konkurenty. A právě jedna takováto kapela se z ničeho nic objevila na sklonku minulého roku.
Hudba Arctic Monkeys je rychlá, velmi melodická a především originální. Výborné linky kytar, o které se starají Jamie Cook (kytara) a Andy Nicholson (basa), jsou doplněny o perfektně se rýmující texty v podání frontmana a vedlejího kytaristy Alexe Turnera. To vše doplňuje Matt Helders za bicími. Není to tak dávno, co kluci oslavili své dvacetiny, ale i přes jakousi nezkušenost míří jejich ambice zatraceně vysoko.
Debutová deska nese název Whatever People Say I Am, Thats What Im Not. Díky této desce se kapela dostala doslova přes noc do čela všech britských hitparád a album se záhy po svém vydání dostalo na pátou příčku nejlepších alb Británie v historii. Porazilo tedy i legendární Beatles, což je ovšem trochu zavádějící a kolem tohoto zařazení se bude v Británii ještě dlouho mluvit. Každopádně je deska doslova nabitá hitovkami. Téměř každý song je stvořený na singl. První skladba The View From The Afternoon přesně ukáže to, co máte od alba očekávat. Melodické a přesné kytary, chytlavý refrén, rychlý závěr a po chvilce ticha, hurá na další skladbu. A tou je první singl I Bet You Look Good On The Dancefloor. Nebudu ji dlouze obkecávat, ona je jednodue skvělá. Nahrávka pokračuje ve skvělém tempu. Po falených historkách ze San Franciska se přehoupneme do druhé třetiny, kde bych rád přiblížil Still Take You Home. Tahle věc pravděpodobně neoslní na první poslech, ale její opakované putění stojí za to. Opět super kytary, energie, Rockn Roll jak má být. Následující dvojice je asi to nejslabí na desce. Riot Van působí utahaně a osmička po skvělém úvodním setu ničím nepřekvapí. I toto je ovšem k něčemu dobré a celé to působí jako jakýsi nádech k závěru.
Ten začíná devátou Mardy Bum. Velmi pohodový, příjemný song, který na chvíli zbaví všech starostí. Přes vampíry jedeme dále ke druhému a zatím poslednímu singlu When The Sun Goes Down. Doporučuji vydržet přes trochu nudnou první minutu, to co následuje po ní je totiž další skvělá ukázka, v čem lpí úspěch Arctic Monkeys. Melodickým rifům se jen těžko ubráníte. Desku důstojně uzavírá A Certain Romance. Příjemná věc s moc hezkou basovou linkou a sviným rockovým závěrem.
Arctic Monkeys si buď zamilujete, anebo odhodíte do katulky s průměrnými kapelami. Jejich debutové album působí pěkným kompaktním dojmem a i když na sebe jednotlivé songy nenavazují, poslech celého tracklistu od začátku do konce je příjemnou záležitostí. Ostřejí kytarový indie-rock je to, co většina zaoceánských kapel postrádá. Deska mě bavila, během poslechu jsem některé skladby poutěl i několikrát a přesto jsem se nenudil. Nenarazil jsem na nějakou větší chybu nebo na nějaký výrazný nudný moment. Tohle je něco, co tady opravdu dlouho nebylo.
Arctic Monkeys Whatever People Say I Am, Thats What Im Not
Hodnocení: 9/10
Label: Domino Records
Vyšlo: 21.2.2006
Tracklist:
01. The View From The Afternoon
02. I Bet You Look Good On The Dancefloor
03. Fake Tales Of San Francisco
04. Dancing Shoes
05. You Probably Couldn’t See For The Lights But You Were Looking Straight At Me
06. Still Take You Home
07. Riot Van
08. Red Light Indicates Doors Are Secured
09. Mardy Bum
10. Perhaps Vampires Is A Bit Strong But…
11. When The Sun Goes Down
12. From Ritz To The Rubble
13. A Certain Romance